Případ a zároveň příklad jednoho seřízení houslí | Housle Lanc

Případ a zároveň příklad jednoho seřízení houslí

Jednou jsem opravoval a upravoval housle „Carlo Testore 1741“. Po
opravě jsem nástroj seřídil podle své metody na jeho optimum. Při
pozdějším poškození nástroje v podobě menší praskliny na vrchní desce
nejspíše vlivem přílišného sucha, nechal majitel nástroje udělat opravu u
mistra houslaře, jehož kvality znal, v místě, kde se právě nacházel. A
byl to skutečně výborný houslař. Při velmi dobře provedené opravě byla
však vyměněna jak původní kobylka, tak i duše. Podle vyjádření majitele
ale houslím po opravě něco scházelo. Nehrály prý jako dříve. Tak se
housle zase dostaly ke mně, ke kontrole. K ní jsem použil právě předešlý
graf (výše uvedenou rovnici) váhové závislosti mezi kobylkou a duší.
Váha mojí původní kobylky byla 1,8g
– váha nové 1,9g.
Váha mojí původní duše byla 0,65g
– váha nové 0,75g.
Můj původní činitel optima byl 1,170
– nový 1,425.

Kdybychom si to představili v procentech, pak moje původní seřízení
bylo 17% od ideální hodnoty 1, a nové seřízení o 42,5%. Protože onen
houslař naštěstí majiteli původní kobylku a duši vrátil, bylo snadné
uvést vše do původního stavu, se kterým byl majitel, tak jako předtím,
spokojen.
Přestože se u kobylky a duše jednalo o rozdíly řádu desetin gramů,
výsledek byl patrný. V těch případech, kde velikost činitele optima
dosahuje běžně náhodných hodnot 1,6 až 2, jsou rozdíly v kvalitě až
neuvěřitelné. Lze to vysvětlit tím, že při velikosti amplitud chvění
desek kolem 0,02 až 0,05mm, je při rychlostech kmitočtů váha kobylky a
duše naprosto rozhodující pro ozev a kvalitu nástroje. Váha nesmí být
nikdy brzdou. Jedná se tu vlastně o hybnost hmoty z dynamiky.